Aktivita 903A03 Sociální potenciál a jeho využití
Zdeněk KUČERA, Lenka STROBLOVÁ, Markéta ŠANTRŮČKOVÁ
Cíl aktivity
Souhrnná analýza sociálního potenciálu zájmového území s důrazem na problematiku soudržnosti obcí a marginalizace místních částí s využitím kvantitativních a kvalitativních údajů (anketární šetření).
Postup a struktura práce
Část dat a poznatků využitelných pro potřeby řešení aktivity již byla zpracována v předchozích letech a prezentována formou samostatných zpráv (zejména se jedná o aktivity 703A02 a 703A03-04 – viz VÝSTUPY 2007 a aktivitu 803A05 – viz VÝSTUPY 2008). V rámci řešení aktivity byly použity jak kvantitativní, tak kvalitativní údaje. Z první jmenované skupiny údajů se kladl důraz především na takové, které lze považovat za indikátory vzhledem formulovanému cíli aktivity. Pozornost se tedy postupně věnovala politickému prostředí, vývoji domovního fondu, klíčovým charakteristikám obyvatelstva, problematice dopravy či vybavenosti. Hlavní část aktivity ovšem tvořilo uskutečnění anketárního šetření mezi obyvateli zájmového území a vyhodnocení v rámci něj získaných odpovědí. Výsledky zmiňovaných dvou částí aktivity pak tvoří hlavní části v rámci níže prezentovaných výsledků aktivity.
Výsledky
A) Vybrané statistické indikátory
Jedním z indikátorů podle, kterého lze usuzovat na stav sociální prostředí je analýza politického prostředí a jeho proměn. Níže uvedený komentář se omezuje na jeho dvě hlavní charakteristiky na úrovni obcí: vývoj správní příslušnosti a výsledky komunálních voleb. V historii Česka proběhlo značné množství administrativních reforem a s nimi spjatých územně-správních proměn. Řada změn ve správním rozdělení se odehrála i v námi sledovaném zájmovém území. Jejich rozsah přibližují obr. 1 až 4.
Obr. 1: Administrativní struktura zájmového území v roce 1869 
Obr. 2: Administrativní struktura zájmového území v roce 1950
Obr. 3: Administrativní struktura zájmového území na počátku roku 1989
Obr. 4: Administrativní struktura území v roce 2009
Největší počet obcí v území existoval ve 30. letech (21 obcí) a nejmenší v 80. letech 20. století, kdy bylo území rozdělené pouze do 6 obcí utvořených okolo nejvýznamnějších sídel (Církvice, Chotusice, Nové Dvory, Svatý Mikuláš, Záboří nad Labem, Žehušice). Jsou to zároveň také jediné obce, které, byť se změnami hranic, fungovaly a fungují po celé sledované období, tedy od poloviny 19. století. Některé předválečné obce vlivem slučování v druhé polovině 20. století zanikly a již nebyly později obnoveny (Bojmany, Habrkovice, Jakub, Lišice, Sulovice, Svatá Kateřina, Zaříčany). Po roce 1989 se naopak obnovily obce Bernardov, Hlízov, Horka I, Horušice, Kobylnice, Rohozec, Třebešice a Vlačice (8 obcí). Z hlediska rozdělení do vyšších správních jednotek od 60. let 20. století patří obce v území do jediného okresu Kutná Hora. Před druhou světovou válkou bylo ovšem území rozdělené mezi dva soudní okresy (Kutná Hora, Čáslav) a v 50. letech 20. století dokonce mezi 3 okresy (Kutná Hora, Čáslav a Přelouč). Zařazení jednotlivých obcí do územních obvodů obcí s rozšířenou působností Kutná Hora a Čáslav je dnes velmi podobné dřívějšímu a výše zmiňovanému rozdělení do soudních okresů.
Zájem o věci veřejné, o samosprávu území, ale také stabilní preference určitých politických stran a uskupení mnohdy vypovídá o povaze mezilidských vztahů v území. Již samotná účast ve volbách vypovídá o zájmu obyvatel o věci veřejné, o samosprávu území. Z tab. 1 je předně patrný postupný pokles účasti ve volbách od prvních sledovaných voleb do obecních zastupitelstev v roce 1994. I přes nárůst volební účasti v některých obcích při posledních komunálních volbách (rok 2006) nedosahovala účast hodnot srovnatelných se stavem v 90. letech. Jednu z nejvyšší volebních účastí si po celé sledované období drží Rohozec, jehož kandidátní listina je mimochodem po celé období sestavena pouze z jednotlivých nezávislých kandidátů (viz obr. 5). Jedna nejnižších volebních účastí pak vždy byla v Nových Dvorech, největším sídle regionu. Při posledních volbách v roce 2006 se již dokonce blížila 50 %. Obdobně nízká volební účast jako v Nových Dvorech byla již jen v Církvici a Vlačici, kde dokonce v roce 1998 poklesla pod hranici 50 %.
Tab. 1: Procentuální voličská účast v obcích zájmového území ve volbách do obecních zastupitelstev v letech 1994, 1998, 2002 a 2006
Obec | 1994 | 1998 | 2002 | 2006 |
Bernardov | 85,1 | 74,3 | 68,9 | 70,0 |
Bílé Podolí | 76,4 | 66,5 | 62,4 | 59,6 |
Církvice | 80,0 | 54,2 | 58,8 | 57,5 |
Hlízov | 86,5 | 64,1 | 55,2 | 77,5 |
Horka I | 83,3 | 64,3 | 59,2 | 54,1 |
Horušice | 84,6 | 72,6 | 87,7 | 73,3 |
Chotusice | 76,7 | 67,8 | 54,0 | 63,9 |
Kobylnice | 93,1 | 76,3 | 75,2 | 65,5 |
Nové Dvory | 74,8 | 50,0 | 58,0 | 55,7 |
Rohozec | 88,1 | 87,8 | 80,0 | 79,0 |
Sv. Mikuláš | 83,3 | 73,2 | 71,6 | 70,0 |
Třebešice | 83,2 | 95,6 | 53,6 | 60,8 |
Vlačice | 60,7 | 48,6 | 51,0 | 58,4 |
Záboří n. L. | 82,6 | 64,2 | 59,1 | 61,5 |
Žehušice | 73,4 | 62,2 | 65,6 | 63,4 |
Na obr. 5 pak vidíme skutečné výsledné složení křesel pro jednotlivá politická uskupení v zastupitelstvech obcí. S výjimkou obcí Bílé Podolí, Církvice, Nové Dvory a Svatý Mikuláš se zastupitelstvo skládá pouze z nezávislých kandidátů (Bernardov, Chotusice, Rohozec, Třebešice, Žehušice) nebo zástupců jejich sdružení (Hlízov, Horka I, Horušice, Kobylnice, Vlačice, Záboří nad Labem). Z našeho sledování však nelze určit, jak hlasují a jak se účastní voleb obyvatelé jednotlivých sídel, zda mají obyvatelé necentrálních částí obce zájem o dění v obci jako celku a zda jsou pak hájeny a reprezentovány také zájmy těchto částí obce.
Obr. 5: Složení zastupitelstev obcí zájmového území po volbách do obecních zastupitelstev v letech 1994, 1998, 2002 a 2006
Jedním z ukazatelů indikujícím význam toho kterého sídla (části obce) je domovní fond. Lze totiž předpokládat, že o čím významnější sídlo se jedná, tím více je atraktivní pro novou výstavbu. Jak je patrné ze srovnání grafů 1 a 2, vývoj počtu domů v zájmovém území vykazuje v dlouhodobém vývoji zcela opačný trend než vývoj počtu obyvatel. Od poloviny 19. století se počet domů v zájmovém území zvýšil téměř na dvojnásobek. Obecně lze pozorovat spíše větší nárůst počtu domů v sídlech v západní části území v zázemí města Kutná Hora (kromě již jmenovaných např. Svatý Mikuláš, Svatá Kateřina, Jakub, Rohozec). Jak již bylo uvedeno v dřívějších analýzách, tato sídla mají také obecně vyšší podíl domů trvale obydlených.
Graf 1: Vývoj celkového počtu obyvatel ve sledovaném území od pol. 19. století a struktura jeho rozložení do velikostních kategorií částí obcí podle populační velikosti
Graf 2: Vývoj celkového počtu domů ve sledovaném území od pol. 19. století a struktura jeho rozložení do velikostních kategorií částí obcí podle populační velikosti
Jak již bylo zmíněno výše, vývoj celkového počtu obyvatel v zájmovém území má v dlouhodobém vývoji zcela opačný trend než vývoj počtu domů (srv. graf 1 a 2). V současnosti žije ve sledovaném území asi 7 000 trvale bydlících obyvatel. Z hlediska dlouhodobého vývoje (od poloviny 19. století) zde však docházelo k trvalému úbytku obyvatel, nejvýrazněji po druhé světové válce. Od té doby žádné ze sídel v oblasti nemělo více než 1000 obyvatel. Oproti stavu z roku 1869 dnes v území žije asi o 50 % obyvatel méně, přičemž sídla s největšími populačními úbytky se nacházejí ve východní části území. Jediným sídlem, které z dlouhodobého pohledu obyvatelstvo získává je Záboří nad Labem, které je specifické zejména svou výhodnou dopravní polohou. Nelze ovšem říci, že by se z hlediska dlouhodobého populačního vývoje sledované území výrazněji odlišovalo od ostatních vnitřních periferií v Česku.
Z hlediska sledování centrality, resp. marginality, jednotlivých sídel je ovšem zajímavé srovnání vývoje počtu obyvatel a vývoje počtu domů v jednotlivých sídlech. Jak je patrné z grafu 1 nejvíce obyvatel zájmového území žije v sídlech s více než 600 stálými obyvateli. Jedná se o Církvici, Chotusice, Nové Dvory a Záboří nad Labem. Pokud bychom s ohledem na návaznost zástavby k Církvici přiřadili ještě Jakub, dostaneme jednoznačně největší sídlo v oblasti. Naopak původně dominantní Žehušice se dnes již i přes tradici centra tak výrazně neuplatňují. Z toho lze usuzovat, že centra sledované oblasti se nacházejí především v jeho západní části v zázemí Kutné Hory a/nebo při hlavních komunikacích. Z hlediska vývoje počtu obyvatel a domů lze ještě rozlišovat sídla přechodová a sídla marginální. Do první zmiňované kategorie lze zařadit např. Svatý Mikuláš, Svatou Kateřinu, Rohozec. I přes úbytek trvale bydlících obyvatel v nich výrazněji roste počet domů. Do druhé skupiny naleží sídla jako Bojmany, Borek, Lišice, Sulovice či Zaříčany. Počet domů se v nich téměř nezměnil, ale počet obyvatel výrazně poklesl. I přesto, že je výše uvedené členění zjednodušující, upozorňuje na některé aspekty struktury sídel v zájmovém území. Zatímco přechodná sídla se nacházejí buď v širším zázemí větších měst (Čáslav, Kutná Hora) a při hlavních komunikacích, sídla marginální leží spíše ve středu území, mimo významné silnice a spoje.
S výše uvedeným rozlišením sídel pak koresponduje i věková struktura jejich obyvatel. Z hlediska věkového složení obyvatel je v území výrazně zastoupeno starší obyvatelstvo a to zejména v sídlech menších, nebo ležících ve více odlehlé východní části území. Dětská složka populace je též ve srovnání s průměrnými hodnotami za Česko zastoupena nadprůměrně, ovšem podle očekávání je soustředěna především v sídlech v západní části sledovaného území. Tedy těch sídlech, která z dlouhodobého hlediska vykazují nejmenší populační úbytek.
Fenoménem, který má vliv na vztah k místu bydliště a soudržnost komunit je rodáctví. Touto charakteristikou lze měřit migrační stabilitu obyvatel v území a zároveň do určité míry ukazuje na „zakořeněnost“ obyvatel, kdy zejména rodáci bývají označováni za záruku kontinuity tradic apod. Podíl rodáků, tj. osob, jejichž místo trvalého bydliště je totožné s bydlištěm matky v době jejich narození, se ve sledovaném území pohybuje kolem celorepublikového průměru, není ani vysoký, ale ani nízký.
Vzdělanost obyvatelstva bývá považována za jeden z ukazatelů tzv. lidského kapitálu, tedy vybavenosti území z hlediska lidských zdrojů. Vzdělanější osoby mají snadnější možnosti uplatnění na trhu práce, mohou získat zaměstnání v progresivnějších hospodářských odvětvích a na finančně lépe hodnocených pozicích. Do značné míry však záleží i na širších možnostech uplatnění. Vysoká kvalifikace obyvatel periferních území nemusí nutně znamenat rozvoj regionu. Pokud obyvatelé nenajdou v místě bydliště patřičné uplatnění, povede tato situace spíše k odchodu vzdělaných obyvatel do jiných (jádrových) regionů, kde najdou odpovídající zaměstnání. Proto vzdělanost obyvatel zájmového území nelze hodnotit jako nedostatečnou, ačkoli se například podíl vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva pohybuje silně pod průměrem Česka. Zaměříme-li se především na populačně větší sídla, která jsou méně náchylná k náhodným výkyvům v důsledku malého počtu sledovaných osob, můžeme dokonce konstatovat, že podíl osob se základním vzděláním je např. u Nových Dvorů nižší (17,9 %) než celostátní průměr (19,9 %), a že v území dominují osoby vyučené a se vzděláním středním odborným (bez maturity), jejichž podíl je v mnohých sídlech nadprůměrný. Dalo by se tedy říci, že obyvatelé mají takové vzdělání, které odpovídá jejich potenciálnímu uplatnění v oblasti, kde žijí.
Dalšími indikátory, pomocí kterých jsme hodnotili postavení jednotlivých sídel v zájmovém území, jsou dopravní dostupnost prostřednictvím hromadné dopravy a celková bilance denní vyjížďky do zaměstnání a do škol přes hranice obce. Základní zjištěné poznatky o dostupnosti jednotlivých částí zájmového území hromadnou dopravou shrnují obr. 6 a 7. Údaje o počtu spojů a průběhu jednotlivých linek jsme zjišťovali s pomocí internetové databáze spojů hromadné dopravy v Česku dostupné na adrese www.vlak-bus.cz. Údaje o frekvenci spojů na jednotlivých zastávkách jsme zjišťovali jak pro všední den mimo období prázdnin (středa 17.6.2009), tak pro den volna (sobota 20.6.2009). Přičemž hodnoty uvedené v obr. 6 a 7 představují celkový počet spojů všech linek ve všech možných směrech, které v daný den zastávkou projely, nebo alespoň měly projet podle platného jízdního řádu. Již na první pohled je patrný rozdíl v postavení sídel se zastoupením obou druhů dopravy a sídel dostupných pouze pomocí autobusů.
Obr. 6: Trasy linek hromadné dopravy a frekvence spojů ve středu 17. 6. 2009 na zastávkách hromadné dopravy v zájmovém území
Obr. 7: Trasy linek hromadné dopravy a frekvence spojů v sobotu 20. 6. 2009 na zastávkách hromadné dopravy v zájmovém území
Jak se mění charakter sídel v zájmovém území vlivem vyjížďky a dojížďky do škol a zaměstnání během dne ukazují grafy 3 a 4. Prezentované ukazatele však bylo vzhledem k omezené dostupnosti potřebných údajů možné vyhodnotit pouze na úrovni celých obcí. Prvním ukazatelem je celková míra výměny obyvatelstva (graf 3). Tou myslíme souhrn počtu obyvatel, kteří během jednoho dne do obce přijedou či z ní vyjedou. Vidíme, že tento objem se v čase příliš nemění a že o čím populačně větší obec se jedná, tím větší je celkový objem výměny. Z hlediska charakteristiky denního režimu určité obce (sídla) je však zajímavější druhý sledovaný ukazatel, procentuální změna populace v obci vlivem dojížďky a vyjížďky (graf 4). Tou myslíme procento, o které se změní populace určité obce, pokud by se v jeden okamžik současně realizovala veškerá vyjížďka a dojížďka. Tedy ti, kteří vyjíždějí, všichni odjeli a ti, kteří dojíždějí, všichni přijeli. V takovém případě by téměř u všech obcí v zájmovém území došlo ke snížení počtu obyvatel, někde i o více než 40 %.
Graf 3: Celková míra výměny obyvatelstva v obcích zájmového území prostřednictvím vyjížďky a dojížďky v letech 1991 a 2001
Graf 4: Procentuální změna populace vlivem vyjížďky a dojížďky do zaměstnání a škol v letech 1991 a 2001, obce v zájmovém území
Poslední charakteristikou, o které se zmíníme, je vybavenost obcí. V zájmovém území se nachází pouze základní vybavenost, která je soustředěná do největších centrálních obcí. Za ostatními vyššími službami musejí obyvatelé dojíždět do přilehlých center mimo zájmové území (nejpravděpodobněji se jedná o Čáslav, Kutnou Horu, Kolín a Pardubice).
B) Výsledky anketárního šetření
Kromě analýzy dostupných statistických údajů bylo součástí řešení aktivity i uskutečnění a zpracování údajů anonymního anketárního šetření mezi obyvateli zájmového území. Toto šetření se uskutečnilo v červnu roku 2009 a zaměřilo se na rodiče (nebo jiné příbuzné) žáků místních základních škol. Vlastní dotazníky byly distribuovány mezi potenciální respondenty právě prostřednictvím jejich žáků. Celkem bylo s ohledem na předpokládanou naplněnost škol připraveno 400 dotazníků, z nichž ne všechny se rozdaly. Ve výsledku jsme tak získali 254 vyplněných dotazníků. Zmiňovaná metoda získávání odpovědí na předepsané otázky měla však i několik úskalí. Z těch jmenujme alespoň tři základní. (1) Předně bylo nutné vyplnění názvu místa bydliště (části obce) ponechat na samotném respondentovi, ne všichni však místo bydliště uvedli (v níže prezentovaných grafech jsou odpovědi takových respondentů zahrnuty pod položku „neuvedeno“). (2) Dále nebylo možné přímo ovlivnit celkové počty odpovědí z jednotlivých částí zájmového území a (3) také zamezit v odpovědích respondentům žijícím vně zájmového území (v níže prezentovaných grafech jsou odpovědi takových respondentů zahrnuty pod položku „ostatní“). Jak obr. 8, všechny tyto faktory ve výsledku ovlivnily reprezentativnost šetření na nižších měřítkových úrovních než je úroveň celého zájmového území. Největší podíl zodpovězených dotazníků tak připadá na sídla, ve kterých se nachází vlastní škola. Z územního hlediska jsou proto nejméně reprezentativně zastoupena sídla ležící ve východní části zájmového území.
Obr. 8: Počet dotazníků na 100 obyvatel v částech obcí zájmového území
Vlastní dotazník se skládal z 13 otázek a základních identifikačních údajů (pohlaví, věk a název místní části, kde respondent bydlí). Jednotlivé otázky byly změřeny na vztah respondenta k místu bydliště, jeho spokojenost s kvalitou života a vztah k místním osobám a institucím. Úvodní otázka dotazníku zněla „Jak dlouho žijete v místě Vašeho bydliště, tedy místní části, kde bydlíte?“. Otázku jsme záměrně pokládali na délku pobytu v místní části, nikoli obci, neboť pro další otázky měřící marginalizaci sídel je důležitá přesná lokalizace respondentů v rámci obce. Respondenti s nejdelší délkou pobytu ve sledovaném území se nacházeli v sídle Borek, potažmo Horušice, Bernardov a Sulovice. Největší sídla zájmového území se pak pohybují přibližně kolem celkového průměru 20 let.
Na otázku „Jak jste celkově spokojen(a) s životem v místě bydliště, tedy místní části, kde bydlíte?“ odpověděla převážná část dotázaných kladně (graf 5). Celkově lze říci, že takové hodnocení se příliš nevymyká obvyklé praxi jiných obdobně zaměřených anketárních šetření. Nejzásadnější je, že pouze jediná osoba (v Kobylnici) uvedla, že není v místě bydliště vůbec spokojena. Nejvíce obyvatel nespokojených s poměry v jejich bydlišti najdeme v Nových Dvorech. Jako nejspokojenější se jeví obyvatelstvo Rohozce a Svobodné Vsi.
Graf 5: Otázka 2 „Jak jste celkově spokojen s životem v místě bydliště, tedy místní části, kde bydlíte?“, struktura odpovědí v zájmovém území celkem
Šetření percepce území jeho uživateli musí nezbytně zahrnovat i dotazy na velmi subjektivní názory. Pokud má jedinec dojem, že je jeho místní část „odstrčená“, na okraji dění, zanedbávaná veřejnou správou, lze takové území označit za marginalizované, ačkoli na to jiné skutečnosti neukazují (viz graf 6). Obyvatelé považují své místní části za spíše udržované a povětšinou tradiční, což není překvapivý závěr, jedná-li se o venkovské území mimo hlavní rozvojové osy v rámci Česka. Ne mnoho obyvatel nachází v místě svého bydliště něco jednoznačně výjimečného, což může být skutečnost do určité míry limitující rozvoj regionu. Zároveň však musíme mít na paměti, že samotná výpověď, že místo bydliště je obyčejné, nemusí být negativní, ale může naopak předznamenávat jakousi střízlivost respondenta v hodnocení a nemusí nutně vyjadřovat jeho vztah k regionu i jeho obyvatelům, který může být přesto velmi silný.
Graf 6: Otázka 3 „Nyní se, prosím, zamyslete nad tím, který z pojmů ve dvojici nejlépe vystihuje pozici místní části, kde bydlíte.“, struktura odpovědí v zájmovém území celkem
Pro jasnější identifikaci možných příčin nespokojenosti či spokojenosti obyvatel s místními poměry jsme položili otázky týkající se výslovně občanské vybavenosti a dopravní dostupnosti bydliště. Celkově v modelovém území panuje většinová spokojenost s občanskou vybaveností sídel (graf 7), přičemž ale pouze malá část respondentů označila občanskou vybavenost jako velmi dobrou. Z grafu 8 je dále patrné, že nespokojeni s občanskou vybaveností jsou obyvatelé spíše menších sídel. Největší spokojenost s občanskou vybaveností panuje v sídlech, která jsme výše označili jako centrální, tedy Církvici, Nových Dvorech a Záboří nad Labem, potažmo Jakubu a Žehušicích.
Graf 7: Otázka 4 „Jak byste hodnotil/a občanskou vybavenost v místní části, kde bydlíte?“, struktura odpovědí v zájmovém území celkem
Graf 8: Otázka 4 „Jak byste hodnotil/a občanskou vybavenost v místní části, kde bydlíte?“, celkový počet odpovědí, části obce zájmového území
O něco méně než polovina respondentů byla spokojena s dopravní dostupností sídla, ve kterém bydlí (graf 9). Kladné hodnocení dopravní dostupnosti pak zpravidla sleduje hlavní dopravní koridory v území: silniční – např. Církvice, případně Jakub i železniční – např. Záboří nad Labem (viz graf 10). Velmi také záleží na tom, vůči jakému sídlu či oblasti respondenti dostupnost hodnotili (např. dostupnost z Kutné Hory, z Prahy aj.) a navíc si mohli tázaní vyložit otázku dvěma způsoby: posuzovat dopravní obslužnost (tj. veřejnou dopravou) či celkovou dostupnost včetně použití individuálních dopravních prostředků (automobilu).
Graf 9: Otázka 5 „Jak byste hodnotil/a dopravní dostupnost místní části, kde bydlíte?“, struktura odpovědí v zájmovém území celkem
Graf 10: Otázka 5 „Jak byste hodnotil/a dopravní dostupnost místní části, kde bydlíte?“, celkový počet odpovědí, části obce zájmového území
S ohledem na migrační stabilitu oblasti a subjektivní dimenzi spokojenosti s životem v místě bydliště, určitou spjatost s územím jsme položili otázku „Jak silně Vás poutá k místu bydliště: krajina, způsob života, přátelé, zaměstnání, bydlení, rodina.“ Ne příliš překvapivě váže nejvíce dotázaných k místu bydliště rodina (viz graf 11) a bydlení. Pouze čtvrtina respondentů by se chtěla z místa bydliště skutečně odstěhovat (graf 12).
Graf 11: Otázka 6 „Jak silně Vás poutá k místu bydliště“, struktura odpovědí v zájmovém území celkem
Graf 12: Otázka 7 „Uvažujete o tom, že byste se v budoucnu odstěhoval/a?“, struktura odpovědí v zájmovém území celkem
Další klíčovou komponentou pro život a setrvávání v daném sídle je možnost pracovního uplatnění v regionu. Obyvatelé zájmového území nahlížejí na možnosti pracovního uplatnění velmi negativně (graf 13), spokojeno je s nabídkou pracovních příležitostí pouze 20 % respondentů. Z nich největší zastoupení najdeme v Církvici, Jakubu a Záboří nad Labem (graf 14) – cca 50% spokojenost s nabídkou pracovních příležitostí.
Graf 13: Otázka 8 „Jak byste hodnotil/a nabídku pracovních příležitostí v oblasti, ve které se nachází Vaše obec?“, struktura odpovědí v zájmovém území celkem
Graf 14: Otázka 8 „Jak byste hodnotil/a nabídku pracovních příležitostí v oblasti, ve které se nachází Vaše obec?“, celkový počet odpovědí, části obce zájmového území
Ve druhé části dotazníku jsme se pokusili vyšetřit sociální soudržnost místních obyvatel, společenské klima v sídle a míru tzv. sociálního kapitálu ve smyslu tvorby sociálních sítí mezi obyvateli, přirozených společenstev (komunit) a potenciál jejich využití k získání určitých cílů a výhod. Tento oddíl jsme zahájili otázkou „Myslíte si, že ve Vaší obci obyvatelé tvoří přirozené společenství?“, přičemž jsme jasně vysvětlili, co slovním spojením „přirozené společenství“ myslíme. Výsledky našeho šetření jsou v tomto ohledu nejednoznačné (graf 15) a odpovědi jsou víceméně dichotomicky rozdělené na buďto naprostý souhlas nebo odmítnutí s odkazem, že takové společenství tu bývalo dříve. To ovšem také znamená, že i když respondent uvedl, že společenství dnes již neexistuje, stále má určitou představu o jeho možné podobě. I v případě záporných odpovědí zde tedy může existovat potenciál pro utvoření přirozeného společenství v budoucnosti. Vysoké procento záporných odpovědí se vyskytlo v případě Nových Dvorů. Opačná situace se vyskytla v Církvici, Jakubu, Záboří nad Labem či Rohozci (viz graf 16).
Graf 15: Otázka 9 „Myslíte si, že ve Vaší obci obyvatelé tvoří takové přirozené společenství?“, struktura odpovědí v zájmovém území celkem
Graf 16: Otázka 9 „Myslíte si, že ve Vaší obci obyvatelé tvoří takové přirozené společenství?“, celkový počet odpovědí, části obce zájmového území
Úroveň důvěry mezi jednotlivými obyvateli a obyvatel ve vztahu k institucím a autoritám zjišťovala otázka „Pokuste se zhodnotit Váš vztah k následujícím osobám a institucím: sousedé, místní spolky, starosta obce, zastupitelstvo obce, místní podnikatelé, místní škola, místní chalupáři, místní církev“ (graf 17). Nejvyšší důvěra je v místní základní školu. V rámci samosprávy respondenti více důvěřují starostovi než ostatním zastupitelům. K institucím samosprávy však zároveň panuje i nejvyšší nedůvěra z vybraných kategorií, ještě společně s nedůvěrou v podnikatelské subjekty.
Graf 17: Otázka 10 „Pokuste se zhodnotit Váš vztah k následujícím osobám a institucím:“, struktura odpovědí v zájmovém území celkem
Od povahy spojení jedinců s jinými jedinci se odvíjí i druh očekávaných aktivit a přínosů plynoucích z takových kontaktů. V námi sledovaném území obyvatelé v případě potřeby vyhledávají pomoc spíše mezi místními (graf 18). Dále jsme v našem dotazníku položili otázku „Podílel(a) jste se někdy dobrovolně na pořádání akce, jejímž cílem bylo přispět k obohacení života ve Vaší obci?“ (graf 19). Téměř v každém sídle více než polovina respondentů uvedla, že se někdy podílela na pořádání takové akce (graf 20).
Graf 18: Otázka 11 „Když potřebujete něco zařídit, pomohou Vám nejvíce lidé:“, struktura odpovědí v zájmovém území celkem
Graf 19: Otázka 12 „Podílel(a) jste se někdy dobrovolně na pořádání akce, jejímž cílem bylo přispět k obohacení života ve Vaší obci?“, struktura odpovědí v zájmovém území celkem
Graf 20: Otázka 13 „Oslovíli-li Vás někdo, abyste pomohl(a) s něčím ve veřejném zájmu (např. s úklidem obce):“, struktura odpovědí v zájmovém území celkem
V našem anketárním šetření více odpovídaly ženy než muži (graf 21), což je pochopitelné s ohledem na způsob distribuce dotazníků prostřednictvím žáků základní školy. Obdobně v zastoupení podle věkových skupin (graf 22) dominovali respondenti v mladším středním věku, tj. rodiče dětí základních škol. Naše anketární šetření lze z hlediska věkových skupin dotázaných považovat za relevantní výpovědi o realitě mladší střední generace obyvatel venkovských sídel. Jak už jsme také upozornili výše, z důvodu velmi nízkého zastoupení vzorku respondentů v některých sídlech nelze na úrovni všech místních částí obcí považovat provedené anketární šetření za validní a reliabilní.
Graf 21: Pohlaví respondentů, struktura odpovědí v zájmovém území celkem
Graf 22: Věk respondentů, struktura odpovědí v zájmovém území celkem
