Jdi na obsah Jdi na menu
 


Aktivita 802A02 Dokumentace a interpretace vývoje komponované krajiny v oblasti Nových Dvorů a Kačiny

9. 2. 2009

Martin WEBER, Lenka STROBLOVÁ, Markéta ŠANTRŮČKOVÁ, Věra VÁVROVÁ, Lenka UHLÍŘOVÁ

Cíl aktivity

Provedení podrobné dokumentace a interpretace komponované krajiny v oblasti Nových Dvorů a Kačiny ve vybraných obdobích historického vývoje. Rámcové postižení širších územních a historických vazeb.

Metodika

1.       Sesazení a georeferencování starých map v oblasti Nových Dvorů a Kačiny

2.       Soustředění, studium a excerpce literárních pramenů

3.       Soustředění, studium a excerpce archivních podkladů

4.       Soustředění a zpracování fotodokumentace

5.       Dokumentace a interpretace poznatků vztahujícím se k Novým Dvorům a Kačině

6.       Podchycení vazeb na související krajinářské úpravy ovlivněné J. R. Chotkem

Výsledky

1.     Dokumentace a interpretace krajinářských úprav Nových Dvorů a Kačiny

I. barokní etapa - barokně-klasicistní úpravy krajiny s centrem panství v Nových Dvorech

II. klasicistní a přírodně krajinářská etapa - založení přírodně-krajinářských úprav v okolí Kačiny s využitím a dotvořením barokně-klasicistní osnovy

Dokumentace byla zpracována jako datová nadstavba nad dobovými mapami v prostředí GIS. Interpretace byla provedena formou textů, tabelárních a grafických příloh.

2.     Rámcové postižení širších územních a historických vazeb dokreslujících krajinářské úpravy z období Jana Rudolfa Chotka

I. rámcové postižení dalších krajinářských úprav v rámci novodvorského panství a jeho okolí - Sidonský les u Radvančic, Kamajka u Rohozce, Kaňk u Kutné Hory, Skalka u Třebešic

II. nástin vývojových vazeb na další lokality - formování krajinářských úprav v okolí Veltrus a pozdější vazba na formování zahrad v Kroměříži

Rámcové postižení širších územních a historických vazeb bylo zpracováno formou textů a grafických příloh.

Jako ukázku z výstupů řešení aktivity uvádíme výtah z interpretace barokní etapy krajinářských úprav. Ukázka se dotýká především období let 1679 až 1764, kdy jsou Nové Dvory správním i hospodářským centrem panství. Toto období představuje etapu barokně-klasicistního formování krajiny před příchodem Chotků.

Interpretace krajinářských úprav Nových Dvorů a Kačiny v období let 1679 - 1764

                Zpustlé panství koupil roku 1679 baron, později hrabě Bernard Věžník. Ten počal v Nových Dvorech se stavbou nového zámku na místě původního zámku z doby Žerotínů. Bernard Věžník se rozhodl opustit své dosavadní sídlo v Třebešicích, připojil je k Novým Dvorům a po dostavbě nového zámku roku 1686 sem přesídlil. Tímto se z Nových Dvorů opětovně stalo centrum panství. Do Ovčár byl přesunut Novodvorský pivovar, pro jehož potřeby byla využita Ovčárecká tvrz, jakož i ovčín.

                Bernard Věžník pozvedl a rozšířil Novodvorské panství. Ledr (1884) v této souvislosti uvádí: „Ale jsa pán rázný a podnikavý, umínil si vše v důkladný pořádek uvésti. Spustlé dvory dal nově opraviti a vystavěti, zavedl ovčáctví, proměnil mnoho lesů v pole a luka. Luka Kačínská, která velmi močálovitá byla, následkem čehož mnoho nemocí v krajině zdejší, jmenovitě zimnic panovalo, upravil odvodňováním. V Kačinách zřídil oboru na jeleny a bažanty a vůbec hleděl krajinu zdejší zvelebiti. I novou vesnici založil, která po křestním jménu jeho – Bernard – jméno Bernardov obdržela. Tam zřídil nový dvůr a přidělil k dvoru tomuto pozemky dvoru Kobylnického, kterýž byl od Lukaveckých z Lukavce koupil; dvorec Lukaveckých proměnil pak v statek selský. Vrchy Bernardovské posázel lesy a v Bernardově usadil 10 chalupníků; i v Sulovicích dva chalupníky usadil. …. Jsa vítečným hospodářem, jakož i dobrým pánem poddaných dal hrabě Věžník veškeré pozemky selské vyměřiti a osadil je novými sedláky a chalupníky.“

                Kromě toho hrabě Věžník postavil nový mlýn v Ovčárech (mlýn zde býval již v 16. stol.), přikoupil dva dvory s pozemky v Chotusicích, 12 vinic u Pernštejnce. Roku 1705 přikoupil k panství ves Radvančice s lesy a roku 1709 kvůli lesům též ves Hetlín od statku Zbraslavického.

                Bernard Věžník uskutečnil na přelomu 17. a 18. století zásadní přeměnu jádra Novodvorského panství. V Nových Dvorech tak vznikl jedinečný komplex kultivované barokní krajiny. Do jednotného kompozičního rámce byl pojat barokní zámecký areál (později rozšířený o klášterní rezidenci), jakož i na barokních principech komponované části okolní krajiny a městečka. Autor krajinářské a urbanistické koncepce, která předurčila podobu obrazu sídla na celé další století a je částečně čitelná do dnešních dnů, nebyl doposud nalezen.

Obrazek

Obr. č. 1.: Výřez vyobrazení Nových Dvorů od neznámého autora, představující pravděpodobně ideový koncept (návrh) pro formování barokních úprav (foto J. Vidman)

                Ledr (1884) k barokní podobě Nových Dvorů uvádí: „V málo letech stál nádherný zámek (dostavěn 1686), jakž jej nyní spatřujeme; měl však tehdy galerii i vpředu (od kostela sv. Martina k protější, nyní již zazděné galerii); přední galerie ta, pod níž byl hlavní vjezd k zámku, teprve ku konci předešlého století (v roce 1784 pozn. aut.) kvůli pohodlnějšímu vjezdu do zámku a pohledu k bažantnici odstraněna byla. Jiný vchod do zámku byl ze strany od Kutné Hory a byl u hlavní věže ozdobným síncem opatřen. Vchod byl koncem předešlého století zastaven a v byty přeměněn. Budovy hospodářské před okny bytů těch se nacházející postaveny teprv v předešlém století (1784 pozn. aut.). Před vchodem tím založil Věžník malý park s vodojemem (vodní nádrží – pozn. aut.) do půlměsíce, rybník u zámku dal do trojhranu ohraditi a poblíž postaviti věž rourní čili vodárnu.“

                Výše uvedený popis doplňuje Šimek (1989). Zámek byl nově vybudován v raně barokním slohu, měl jedno patro a dvě nádvoří. Jeho severní část je bez větších změn zachována dodnes. Do západního křídla zámku byly pojaty zbytky původní zámecké stavby. V přízemí tohoto křídla byl zřízen průjezd navazující přímo na silnici do Kutné Hory. V severním křídle byl vjezd do hospodářského dvora, umístěného tehdy severně od zámku, v jižním křídle byl průjezd, spojující severní část zámeckého komplexu s jižním arkádovým dvorem. V prvním patře severní části zámku byly umístěny obytné místnosti, přístupné z chodby, která na nádvorní straně obíhala všechna křídla zámku. Původně se část této chodby jako arkáda otvírala do severního nádvoří. Interiéry prvního patra zámku byly zdobeny štukou a nástěnnými malbami. Jižní část zámeckého komplexu tvořilo vstupní arkádové nádvoří, dnes zachované jen v torzu. V jihovýchodním rohu nádvoří stál barokní kostel, který byl východním arkádovým křídlem přímo spojen s obytnými prostorami zámku. Tato část arkádového křídla se dodnes zachovala. Podobné arkádové křídlo uzavíralo tento prostor i na západní a jižní straně. V jižním traktu byl i hlavní vstup do zámeckého areálu.

Obrazek

Obr. č. 2.: Vyobrazení zámku a kostela sv. Martina v Nových Dvorech po chotkovské přestavbě zámeckého areálu v 90. letech 18. stol., tato podoba odpovídá již dnešnímu stavu (ŠUBERT, BOROVSKÝ 1888?)

                O barokní podobě zámeckých zahrad a okolí uvádí Ledr (1884): „Z Nových Dvorů vedlo kaštanové stromořadí až k Malínskému mostu. Dvojitými širokými schody, soškami a jinakými příznaky ozdobenými, vcházelo se na straně severozápadní (správně severovýchodní pozn. aut.) do zahrady, která již před r. 1588 zde se nacházela; zahradu tu řádně dal Věžník upraviti, ozdobil ji mnohými skleníky, v nichž jihozemské ovoce pěstováno; tamtéž postavil pavillon po myslivecku zřízený „Saleta“ nazvaný. Uprostřed zahrady, kdež se říká nyní „u kola“ stál krásný vodotrysk; poblíž stál vodojem a kašna, kamž voda hnána vodárnou stojící u rybníka. Zahrady takové dle úsudku tehdejších znalců nebylo široko daleko. Vedle zahrady této byla zahrada ovocní. Na rybníku prostírajícím se od zahrady k straně severní (později Svatoannenském nazvaném) udělati dal Věžník nákladný letohrádek a zřídil k pohodlnému vjezdu k letohrádku zvláštní kanál.“ (Pův. pozn.: V staré gruntovní knize z r. 1703, chované u c.k. knihovního úřadu v Hoře Kutné stojí: … „hned tedy horlivě se zahrady ujal, opět s velkou prací a nákladem zahradu z gruntu novou vystavěl a co potřebného do ní , jak pro užitek, tak pro veselosť zaopatřil, při čemž Jägerhaus saletu, jeden Einsatz a Wasserkunst a štukovou nákladnou kašnu opět postavil. – Na rybníce nákladný lusthaus vystavěl, šíf a kanál do lusthausu udělati dal.“).

                V prostoru mezi Novými Dvory a Ovčáry byla zřízena bažantnice a obora, členěná sítí alejí, cest, kanálů a průseků. Na centrální ose od zámku byl vstup do bažantnice opatřen bránou, tato osa přiváděla návštěvníky do prostoru náročně komponované hvězdy tvořené osmi paprsky cest směrujících na vybrané krajinné body. Zda byl prostor doplněn i architektonicky ztvárněnými bazény, vodotrysky a další výzdobou zachycenou na dobovém vyobrazení od neznámého autora nemůžeme s určitostí tvrdit. Každopádně byla realizována podél cesty vedoucí z náměstí k Ovčárům jednostranná výstavba řemeslnických domků se zahradami.

                Další průseky a cestami členěná bažantnice a obora přecházející do drobných políček a luk byla zřízena v prostoru Kačin severně od Novodvorského (Svatoanenského) rybníka. Území bylo zpřístupněno alejí z rozcestí pod hrází rybníka Outěžal, kde cesta ústila do kruhového rondelu a napojovala se na osovou alej vedoucí z Nových Dvorů k Outěžalu a pokračující cestou ke Svatému Mikuláši a Svaté Kateřině.

Obrazek

Obr. č. 3.: Pozdější vyobrazení Nových Dvorů s alejí k rybníku Outěžal od E. Herolda obsažené v jubilejním spise k 100. výročí chotkovské držby z roku 1864 (foto V. Vávrová)

                Jak uvádí Ledr (1884): „Bernard Věžník byl pán velice nábožný; proto jakmile poměry na panství poněkud uspořádal, přikročil hned k opravě kostelů. Již v roce 1679 nechal opravit a novým zvonem opatřit věž kostela v Církvici, v dalších letech bylo přikročeno k opravě kostelů v Záboří, Svatém Jakubu, Svatém Mikuláši, Svaté Kateřině a v Loších. V Nových Dvorech dal ve spojení s pravou postranní galerií zámku postavit kostel sv. Martina s pěknou věží (1686), ve které krásné zvony a hodiny umístěny byly. V kostele tom pro pobožnosť svou upraviti dal Věžník zvláštní oratoř s kruchtou a varhanami.“

Na popud jezuitů kutnohorských a sedleckých cisterciáků se hrabě Věžník společně se svojí druhou manželkou Barborou Švihovskou z Riesenberka rozhodl na konci zahrady vystavět klášter a kostel zasvěcený sv. Anně. Jak uvádí Vlček (1998) bylo místo pro kapli sv. Anny vyhlédnuto dvěma nejmenovanými císařskými architekty již roku 1695. Stavitelem kaple byl kutnohorský Giovanni Battista Spinetta (Spinetti di Angelo), není však jasné, zda tuto architekturu i navrhl. Jednak jsou zmíněni císařští (dvorští) stavitelé, jednak Spinetta i v pozdějších letech pracoval podle cizích návrhů (Santiniho). Připsání návrhu Jeanu Baptistovi Matheyimu není však rovněž přesvědčivé. Kostel se dvěma věžemi a část kláštera těsně ke kostelu přiléhající byly dokončeny již v roce 1696, což dokládá chronogram nad hlavním vchodem. Přední část klášterní budovy byla dostavěna až roku 1727. Klášterní areál byl obklopen nástupním prostorem s bránou a oddělenou okrasnou a užitkovou zahradou. V roce l698 sem byly uvedeni dominikáni z pražského kláštera svaté Máří Magdalény v Menším městě pražském. Původní úmysl založit zde postupně úplný klášter o dvanácti členech nebyl nikdy naplněn a areál byl až do svého zrušení a přeměnění na školu v období josefínských reforem (do r. 1784) využíván pouze jako dominikánská residence o 3 členech, kteří se zde střídali, odcházejíce opět do svého mateřského kláštera. Kaple svaté Anny byla vysvěcena 25. července 1722. Vlček (1998) však uvádí, že již roku 1697 se v kapli konala první slavnost Růžencového bratrstva, které při kostele vzápětí vzniklo, takže udávané datum vysvěcení (25. červenec 1722) se patrně vztahuje na dokončení vnitřní výzdoby. V roce 1740 darovala hraběnka Věžníková dominikánům kostel sv. Anny, residenci i zahradu „kudy se processí z kaple sv. Anny až k bráně vede“ (tzv. portál) a kus pole, který zahradě přidán jest (tzv. velká zahrada), a uložila jim za povinnost zaopatřování nemocných v místním špitále.

Obrazek

Obr. č. 4.: Současná podoba bývalé dominikánské residence s kaplí svaté Anny a zbytky ohradních zdí zámecké zahrady (foto M. Weber)

                Jak uvádí Ledr (1884): „Mimo domků pro řemeslníky vystavěl také Věžník domky pro své úředníky a služebníky, špitál pro chudé, nádhernou jízdárnu pro cvičení koňstva a štít pro koně. Když takto Nové Dvory řádně upraveny byly, žádal hr. Věžník, jsa tehdy hejtmanem kraje Čáslavského, panujícího císaře Leopolda I., aby vesnici Nové Dvory na městečko povýšil. To se uskutečnilo 11. dubna 1701, město dostalo znak a právo tří výročních trhů. Po povýšení na městečko vystavěl hrabě Věžník radnici, dal Nové Dvory dlážditi a postavil tři krásné brány, zdobené bájeslovnými figurami. Brány ty opatřeny byly železným mřížovím po obou stranách, a odtud vedlo stromořadí kaštanové celým městečkem. Na náměstí dal hrabě postavit kamennou kašnu, do níž voda z Kamajek vodovodem přiváděna byla. Konečně téhož roku dal hrabě postavit na náměstí sochu Pany Marie se čtyřmi jinými sochami. Ve městečku byla zřízena i škola a špitál.“

                Jak upozorňuje Kuča (2000) je zarážející, že nedošlo ke změně nepravidelné formy centrální části městečka, jejíž půdorysné řešení nenese žádné známky řízenějšího zakladatelského počinu či formální kompozice. „Rostlý“ charakter půdorysu centrální části městečka lze vysvětlit jako respektování stopy dřívějšího sídelního útvaru.

                17. listopadu 1702 navštívil Nové Dvory císař Josef I. (syn Leopolda I.). Císař účastnil se zde honby na bažanty v Novodvorské oboře a napotom v Kačinách na jeleny, a podařilo se mu velkého jednoho jelena skoliti. Při honbě byl Věžník od císaře Josefa I. hrabětem svaté říše římské a německé jmenován (české hrabství měl Věžník již od 8. července 1694, kdy mu byl tento titul udělen císařem Leopoldem I.). Hrabě Věžník zemřel 12. září 1714 v Praze, tělo bylo převezeno do Nových Dvorů a pohřbeno zde v kostele sv. Anny, srdce jeho pochováno v Církvici před oltářem Mariánským.

                V letech 1722-1728 je pánem Nových Dvorů hrabě František Antonín Pachta z Rájova. Část panství kupuje v roce 1722 v Karlových Varech od hraběnky Věžníkové, zbývající část (Třebešice a Radvančice) pak 22. března 1725 od Josefa Jaroslava Věžníka (nejstaršího syna Bernarda Věžníka). František Antonín Pachta z Rájova byl v roce 1721 povýšen do stavu hrabského v království Českém.

                Tehdejší poměry na Nových Dvorech výstižně ilustruje Ledr (1884): „Ačkoli hrabě Pachta panství ponejvíce z vypůjčených peněz na velké úroky a pod těžkými výminkami koupil, žil přece na Nových Dvořích s nádherou, před tím zde nevídanou. Držel mnoho služebnictva, zřídil zvláštní hudební sbor, pořádal drahé zábavy a podnikal rozličné stavby. Tak například ve zvláštním ohražení panské zahrady dal stavěti od řemeslníků z Holandska povolaných velikou loď, kteráž zvláštními přístroji kanálem spouštěna byla na rybník Svatoannenský. Na lodi této držány na rybníce při hudbě rozmanité zábavy. Korunou vší tehdejší nádhery byly přípravy k uvítání císaře Karla VI. a císařovny Alžběty, kteří jedouce r. 1723 s arcivévodkyněmi Marii Terezií (pozn. aut.: tehdy pětiletou) a Marií Annou do Prahy ke korunovaci, v Nových Dvořích se zastavili. Večer kázal hrabě Pachta uspořádati osvětlení. Celá panská zahrada, dominikánská residence a celé městečko 15 000 svítilnami různobarevnými byly osvětleny. Veličenstva zdržela se zde přes noc. Druhého dne uspořádal hrabě Pachta pro Veličenstva a vysoké hodnostáře honbu na jeleny, kteréž následoval velikolepý oběd na galeriích zámeckých. Tu byl výběr pokrmů nejhledanějších, čemuž i sám císař s císařovnou se podivili. Při obědě hrála před galeriemi Pachtova vítečná hudba.“

                Majetkové poměry hraběte Pachty se však zhoršovaly. Jako pokus o odvrácení finanční katastrofy dal rozměřit hrabě zeměměřičem Janem Schuldesem pozemky, čímž na panství přibylo 30 sedláků. Ani tento krok však neodvrátil finanční krach panství. Dne 6. června 1727 byly dány Nové Dvory pod sekvestraci (vynucenou úřední správu) a následujícího roku dne 20. prosince 1728 byly prodány ve veřejné dražbě uherskému hraběti Karlu Batthyany.

                Hrabě Karel Batthyany vlastnil  Nové Dvory 36 let, od roku 1728 do roku 1764. Jeho rod patřil ke staré uherské šlechtě. Hrabě Karel Batthyány byl především voják, zastával však i další funkce především u habsburského dvora, kde se setkal i s Chotky. Byl oblíbencem Marie Terezie i jejího syna Josefa II. Sloužil nejprve v bojích proti Turkům, potom byl vyslancem dvora v Cařihradě, bojoval u Rýna. Od roku 1731 byl majitelem 31. pluku kyrysníků. V roce 1740 se stal tajným radou, byl mu udělen titul rytíře zlatého rouna. Byl bánem Chorvatským, konferenčním ministrem a polním maršálem. Kromě čtyř uherských panství vlastnil i panství Dětenice v Čechách. V roce 1764 byl povýšen do stavu knížecího a učiněn hlavním hofmistrem u dvora císaře Josefa II. Řada výše uvedených povinností předznamenává spíše příležitostnou možnost pro pobyt majitele na Novodvorském panství.

                Z doby, kdy byl držitelem panství Karel Batthyany se do dnešních dnů zachoval unikátní doklad o zdejší krajině, mapově a číselně dokládající její podobu vč. reálné existence dříve uvedených krajinářských úprav. Na Nové Dvory byl povolán z Prahy přísežný zeměměřič Jan Glocksperger, který v roce 1734 vyhotovil mapu veškerých pozemků náležejících k Novodvorskému panství, kterou doplnil tabelárním soupisem. (Protokol k mapě panství Nové Dvory z roku 1734 (SOA Praha, Velkostatek Nové Dvory, inv. č. 1).)

Obrazek

Obr. č. 5.: Výřez Glockspergerovy mapy Novodvorského panství z roku 1734 zachycující krajinu v okolí Nových Dvorů (foto J. Vidman)

                Soupis mj. uvádí: soupis dominikálních domů obývaných řemeslníky a dalšími profesemi, mezi nimiž je uváděn i chmelař, jehož povinností jest panské chmelnice obstarávati. Na panství jsou zmiňovány 3 mlýny Ovčárecký, Vrabcovský a Lanžovský; dále hospody na panství, kovárny panské, masné krámy, pekárny, kolárny, osoby živící se rybolovem (úroky z potoků a řek), koželužny, kořalny, draslárna a hrnčírna. Podrobně je uveden stav hovězího dobytka v jednotlivých dvorech a stav ovcí v ovčínech.

                Roku 1740 po smrti Karla VI. nastupuje na Rakouský trůn Marie Terezie. Expanzivní politika sousedních zemí, zejména Pruska vedeného Friedrichem II. a Bavorska pod vedením kurfiřta Karla Albrechta, ale i dalších zemí rozpoutala v letech 1740 – 1748 sérii válek o dědictví Rakouské. Válečné události ovlivnily i život na Novodvorském panství.

                Dne 17. května 1742 odehrála se u Chotusic bitva mezi pruským králem Friedrichem II. a rakouským knížetem Karlem Lotrinským. Rakouská vojska, v jejichž řadách bojoval i hrabě Karel Batthyany, zde byla poražena. Chotusice byly zapáleny, Čáslav a Nové Dvory byly obsazeny pruským vojskem. V této souvislosti je zajímavá informace Ledr (1884) dotýkající se vybavení Novodvorské zahrady. Z Novodvorské zahrady panské byly staré stromy pomerančové, které celé stromořadí tvořily, před příchodem Prusů do Uher odveženy, aby nikomu z nich nezavdaly příčinu k překročení 7. přikázání.

                V srpnu 1750 byla krajina mezi Kolínem, Starým Kolínem a Novými Dvory zvolena k velkému cvičení Rakouských vojsk. Tohoto cvičení se osobně zúčastnila i Marie Terezie se svým manželem Františkem Lotrinským. 

Obrazek

Obr. č. 6.: Panorama manévrů z r. 1750 mezi Kolínem a Novými Dvory na dobovém vyobrazení. (foto V. Vávrová)

Hrabě Batthyany nabídl k pobytu císařského páru a jeho doprovodu zámek Novodvorský, který byl za tímto účelem náležitě připraven. Batthyany s manželkou po tu dobu bydleli v residenci dominikánské, kde byli ubytováni i další dvořané mj. i bratři Jan Karel Chotek generál jízdy a kancléř Rudolf Chotek. K uvítání dvorské návštěvy byly na Kaňku, Kuklíku a Sukovu postaveny 3 vysoké pyramidy ozdobené prapory. V Nových Dvorech byly zřízeny 4 slavnostní brány. Večer bylo městečko i zahrady panské slavnostně osvětleny. Návštěva trvala 9 dní od 17. do 25. srpna 1750. Dne 20. srpna uspořádal hrabě Batthyany hon v Kačínské oboře, na kterém bylo uloveno přes 1200 kusů zvěře (jelenů, srnců, zajíců, bažantů a koroptví). Před honem byla konána snídaně v zahradě dominikánské. Podobné cvičení, opět za účasti císařského páru, se v Nových Dvorech odehrálo mezi 17. až 23. srpnem 1754. Za poslední návštěvy obdržely Nové Dvory čestné jméno „Dvůr královský“ (Aula regia).

                Nové Dvory se opětovně ocitly ve víru válečných událostí i průběhu 3. slezské války, nazývané též válkou sedmiletou (1756 – 1763). Prusové vedení Fridrichem II. v roce 1757 obléhali Prahu, u Kolína pak vévoda Bevernský bránil v postupu ku Praze vojsku rakouskému vedenému hrabětem Daunem. 5. června 1757 dorazili Prusové k Novým Dvorům a část jich vtrhla i do městečka. Vojska způsobila v okolí mnoho škod, rozložila se i v Nových Dvorech, kteréžto však placení výpalného byly ušetřeny. 13. června ocitla se u Kutné Hory opětovně vojska hraběte Dauna, Prusové ustoupili ke Kolínu. V jeho blízkosti u Chocenic došlo 18. června 1757 ke střetnutí vojsk, ve kterém byli Prusové poraženi a museli utéci ze země.

                Hrabě Batthyany se již roku 1754 rozhodl opustit državy v Čechách a přesídlit do Rakouska, kde byl jmenován nejvyšším hofmistrem obou arcivévodů Josefa a Karla. V roce 1758 prodal Krištofu Clam – Gallasovi panství Dětenice a 18. června 1764 prodává z přátelství panství Nové Dvory hraběti Janu Karlovi Chotkovi a jeho manželce Marii Terezii, rozené hraběnce Kottulínské za 440 000 zlatých.

Literatura

KUČA, K. (2000): Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. IV. Libri, Praha. s. 380-385.

LEDR, J. (1884): Děje panství a města Nových Dvorů. Karel Šolc Kutná Hora. 244 s.

ŠIMEK, T. a kol. (1989): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. VI. Východní Čechy. Svoboda Praha. 727 s.

ŠUBERT, F., BOROVSKÝ, F. A. (1888?): Čechy IV. Polabí, J. Otto Praha. 285 s.

VLČEK, P., SOMMER, P., FOLTÝN, D. (1998): Encyklopedie českých klášterů, Libri, Praha. 778 s.

Hlavní prameny

Vyobrazení Nových Dvorů uložené na Obecním úřadě Nové Dvory. Obraz o rozměru 73x174 cm v olejovém provedení je zasazen v novodobém rámu. Jeho datování ani autor nejsou známy. Dnes nežijící autor internetových stránek Nových Dvorů D. Tyrkas, kde je obraz publikován od roku 2001 se domnívá, že byl obraz vytvořen počátkem 80. let 18. století. Nelze však patrně vyloučit, že se může jednat i o dílo dřívější – zachycující realizaci, nebo ideový koncept (návrh) pro formování barokních úprav. Ledr (1884) vychází ve svém popisu Věžníkových úprav Nových Dvorů z obrazu Nových Dvorů, který se v té době nacházel v zámecké knihovně na Kačině. Zmiňuje však i podobný kus obrazu nacházející se ve staré gruntovní knize z roku 1703, u něhož uvádí, že pochází z téhož roku, ale není celý. Zda se jednalo o totožné vyobrazení s naším, nevíme. Z tohoto důvodu by bylo velmi žádoucí provést odbornou expertýzu tohoto díla i dalších archivních pramenů.

Rukopisná Glockspergerova mapa Novodvorského panství z roku 1734 vystavená v expozici SZ Kačina. Kolorovaná mapa o rozměru 198x304 cm je zasazena v dobovém rámu. K mapě existuje písemný protokol Protokol k mapě panství Nové Dvory z roku 1734 (SOA Praha, Velkostatek Nové Dvory, inv. č. 1).

Panorama manévrů z r. 1750 mezi Kolínem a Novými Dvory. (SOA Praha, rodinný archiv Chotek, inv.č. 3486, č. 53).

Panství Nové Dvory ve statisticko-administrativních obrysech. K příležitosti 100. Výročí chotkovské držby. A. E. Komers, ilustrace E. Herold, 1864. (SOA Praha, rodinný archiv Chotek, inv.č. 2381)

Plan des Graf Chotekischen Schlosses und Städchens Neuhof (Plán zámku hraběre Chotka a městečka Nových Dvorů. Zmenšil a nakreslil Jacques de Jesigni (Jevigni) 1787. Plán o rozměrech 60x65 cm (rozměr papíru 68x73cm), kolorovaná kresba tuší. (České muzeum stříbra Kutná Hora, sbírka, podsbírka Mapy a plány, přírůstkové číslo 102/2002, inventární číslo A 204).

První vojenské mapování tzv. Josefské, sekce 128, 146. Původní mapování z let 1764-1768, rektifikováno 1780-1783. http:/oldmaps.geolab.cz/; vč. vojensko topografického popisu.

Plán Nových Dvorů a Klejnárky k mlýnu v Novém Hlízově s částí vodního kanálu, měřítko dolnorakouské sáhy, bez data, poč. 19. století, rukopisný kolorovaný plán, autor Ing. Václav Dyk (Ústav dějin umění AV ČR Praha, sbírka map a plánů W – D – XIII 2486, inv. č. 05920) 

 

 

 
 

 

 
Creative Commons License
This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License .